Jaký je podle tebe úplně první a nejdůležitější krok při výběru běžek?
Určitě je to výběr stylu, kterým chci jezdit, a terén, ve kterém se budu nejčastěji pohybovat. To znamená klasika versus skate a upravené stopy nebo volnější terén.
Kombi lyže jsou podle mě spíš cesta ke zklamání. Na žádný styl nefungují pořádně – člověk si je koupí v dobré víře, ale výsledkem jsou lyže, které jsou spíš „něco mezi“, a ve finále nejsou opravdu dobré ani na klasiku, ani na skate.
Často se uvádí, že pro velkou část hobby běžkařů – klidně až pro 80 % – jsou dnes skiny nejlepší volbou. Souhlasíš s tímto tvrzením?
Naprosto. Já sám dnes jezdím zhruba 90 % klasiky na skinech a jsem s tím naprosto spokojený.
V českých podmínkách nejsou v zimě stabilní sněhové a teplotní podmínky a dobře namazat lyže je často složité a v některých případech skoro nemožné. Typickým příkladem jsou Jizerky, kde lyžuji nejčastěji. Od stadionu v Bedřichově směrem na Rozmezí je velké převýšení a rozdíl teplot může klidně udělat i tři stupně. Pokud je dole kolem nuly a namažete lyže tak, aby dobře stoupaly, nahoře vám s velkou pravděpodobností začnou namrzat. V takové situaci jsou skiny nejlepší řešení. Odpadá neustálé řešení mazání, změn podmínek i následné smývání vosku, když se do druhého dne počasí změní. Navíc nehrozí, že si od klistru umažete auto nebo oblečení.
Jedinou nevýhodou může být, že v některých situacích mohou být skiny o něco pomalejší. Pokud ale sportujete hlavně pro sebe a nemáte potřebu se neustále s někým porovnávat, tak je to z pohledu kondice i zdraví naprosto v pořádku.
Pro jaký typ běžkaře jsou podle tebe skiny ideální volbou?
Co vím, tak skiny dnes občas používají i závodníci ve Světovém poháru, takže bych řekl, že jsou v principu pro každého.
Pokud jde o rekreační lyžaře, mohou samozřejmě sáhnout i po lyžích se šupinami, řekl bych hlavně z cenového důvodu. Skiny ale nabízejí lepší jízdní vlastnosti a větší komfort, takže pokud má člověk možnost, dává mi smysl jít právě touto cestou.
Naopak – existuje skupina běžkařů, pro které skiny vhodné nejsou? V jakých situacích už podle tebe dávají větší smysl klasické lyže na vosk?
V případě, že závodíte a tím myslím opravdu závodíte na výsledek, bych volil vosk.
Já osobně jsem minulou zimu použil mazací lyže jen jednou, a to při Jizerské 50.
U takových závodů do toho navíc vstupují další faktory. Pokud má například někdo ambice být na Jizerské 50 do 150. místa, jeho volbou by už měly být spíš holé lyže a jízda převážně soupaží. Tam už se řeší každý detail a skiny dávají menší smysl.
Správná délka a tvrdost běžek bývá pro mnoho lidí největší oříšek. Dokázal bys shrnout praktický checklist, které parametry při výběru opravdu rozhodují a na co by se měl běžkař zaměřit?
V dnešní době je hlavním parametrem při výběru běžek tvrdost lyží. To platí naprosto bezpodmínečně u klasiky, a je jedno, jestli jde o skiny, nebo mazací lyže.
První krok by tedy měl být vždy výběr tvrdosti podle tabulek výrobce tak, aby odpovídala vaší hmotnosti. Teprve potom přichází na řadu délka lyží, kde už byste měli zohlednit své schopnosti a výkonnost na běžkách.
Pokud jste technicky dobří lyžaři a máte odpovídající výkonnost, můžete si dovolit delší lyže. V opačném případě je lepší volit kratší variantu, která se bude lépe ovládat.
Zjednodušeně řečeno platí, že klasické lyže se pohybují zhruba v rozmezí výška postavy plus 10 až 30 centimetrů, u skate lyží je to přibližně plus 5 až 15 centimetrů. Ani to ale nemusí vždy platit, zejména u opravdu vysokých lyžařů. V současnosti jsou totiž nejdelší skate lyže dlouhé 193 centimetrů a klasické lyže maximálně 207 centimetrů.
Znamená to tedy, že dva stejně vysocí běžkaři mohou potřebovat úplně jiné lyže?
Ano, přesně tak. Pokud mají dva lyžaři stejnou výšku, například 180 centimetrů, ale jeden váží 65 kilogramů a druhý 90 kilogramů, budou pro ně vhodné úplně jiné lyže.
Konkrétně u skate lyží by podle tabulek výrobce Madshus měl mít lehčí lyžař například délku 187 centimetrů v tvrdosti Medium, zatímco těžší lyžař už 192 centimetrů, opět v tvrdosti Medium.
Právě hmotnost je v tomto případě zásadní parametr, který má na chování lyže větší vliv než samotná výška postavy.
Může si rekreační běžkař ublížit tím, že si koupí příliš sportovní lyže v domnění, že lepší vybavení automaticky znamená lepší zážitek z jízdy? Jaké to může mít důsledky?
Výrobci vyrábějí různé typy lyží právě proto, aby měl lyžař na lyžích co nejlepší zážitek odpovídající jeho úrovni. Konstrukce sportovních a závodních lyží počítá s tím, že lyžař ovládá techniku a dokáže se dynamicky a správně odrazit. Lyže se pak po odrazu rychle vrací nahoru a dobře jede dopředu.
Pokud ale tak dobrou techniku nemáte a odrážíte se pozdě, na příliš sportovní lyži se často stane, že v závěru odrazu „usmeknete“. Síla v závěru už jednoduše nestačí na správné došlápnutí lyže.
Dá se tomu sice částečně pomoci například silnější vrstvou vosku nebo prodloužením mazací komory, ale tím se zase zhorší skluz a lyže už tolik nejedou.
Nejlepší zážitek budete mít vždy na lyžích, které odpovídají vaší úrovni a jsou pro vás pohodlné.
Máš vypozorované některé nejčastější chyby při výběru běžek?
Asi největší chybou je podle mě to, že si lidé jdou koupit vybavení, které vidí na stupních vítězů ve Světovém poháru, a nenechají si poradit. Je potřeba si uvědomit, že závodníci, kteří vyhrávají ve Světovém poháru, většinou lyžují už od pěti let a posledních deset let tráví na lyžích v průměru patnáct hodin týdně, sedm měsíců v roce.
Jejich vybavení je nastavené přesně na takovou zátěž, techniku a objem tréninku, což je pro běžného hobby lyžaře úplně jiný svět.
Podle čeho běžkař pozná, že si vybral správně?
Jednoduše podle toho, že se mu na lyžích jede dobře a jsou pro něj pohodlné. Je schopen se na nich dobře odrazit za všech podmínek.
Rychlost lyží je podle mě především otázka závodního lyžování. Ti nejlepší mají na každý styl klidně patnáct až dvacet párů lyží, ze kterých si vybírají ty nejvhodnější podle konkrétního sněhu a teploty. Já osobně mám od konce své kariéry tři páry lyží – klasiku na skinech, klasiku na vosk a skate. A myslím si, že i vám to bude stačit klidně i na amatérské závodění.
Spolupracuješ se značkou Madshus. Co tě na téhle značce osobně baví a proč ti jejich filozofie dává smysl?
Baví mě jejich historie. Madshus je jedna z nejstarších značek lyží na světě a je na nich vidět dlouhodobý vývoj i zkušenost. Zároveň mi dává smysl přístup a zápal firmy SPRINT jako dovozce do Česka. Jejich „Sprint Spirit“ a nadšení pro sport obecně, a zimní sporty zvlášť, je mi hodně blízké.
Už v době, kdy jsem působil jako trenér reprezentačního družstva, jsme měli lyže Madshus v týmu jako testovací. Musím říct, že jejich vývoj šel za poslední roky obrovsky dopředu. Dřív jsem měl k některým modelům výhrady, hlavně k chování nebo konstrukci, ale u současných lyží žádné připomínky nemám. Jasně a přesně vedou stopu, ve skatu mají rychlý přechod na hranu a v klasice nabízejí snadný a jistý odraz.
Pro své potřeby dnes používám na skate lyže Madshus Redline F3, na klasiku Madshus Redline Skin a Madshus Redline K2. K tomu hole Swix Triac Giro a Quantum Q1. Oblečení Swix používám už od roku 2006, kdy se značka stala partnerem reprezentace v běhu na lyžích, a dlouhodobě se mi osvědčilo.
